Hasiči Chrast

Fotky z Almanachu 

Památce zakladatelů našeho sboru

Adolfa Novotného

Aloise Siegla,

a všech ostatních bratrů, kteří stáli věrně při sboru

v dobách dobrých i zlých

věnuje

Požární sbor

v Chrasti u Chrudimě

 

1)

100 let

Řekneme-li 100 let požární ochrany, mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik je to obětavé práce požárníků, kteří neustále myslí na blaho občanů nejen ve své obci, ale i v mnohdy širokém okolí. Za tuto dobu to nebyly pouze požáry, byly to také živelní katastrofy, jako příkladně povodně, kde požárníci obětavě zachraňovali to, o co příroda neúprosně ochuzovala a vytrhávala vše, co se jí postavilo do cesty.

Často si mnohý z nás ani neuvědomí, že období 100 let jsou čtyři generace lidí, keré bylo třeba přesvědčit, proškolit, seznámit podrobně se stanovami, různými vyhláškami a všemi ostatními věcmi týkající se požární ochrany. Jsou to spousty odpracovaných hodin, které byly společnosti věnovány ve prospěch občanů, a to jak při požárech, živelních pohromách, cvičeních a podobně. Podíváme-li se do historie požární ochrany a přímo na činnost při vzniklých požárech, je to značné množství probdělých nocí jak při zásazích, tak i při hlídkách, aby nedošlo k rozšíření požárů.

Tuto práci vcelku jak fyzicky, tak i duševně namáhavou dělali jen ti občané, kteří měli k požární ochraně lásku a byli jak ohleduplní, tak i obětaví. Vždyť mnohdy věnovali i poslední finanční prostředky, aby mohla být zakoupena jak výstroj, tak i výzbroj, která by sloužila k ochraně majetku spoluobčanů. Víme, že mnohé požáry byly zakládány, spousta požárů byla ze spekulace, co šlo ve většině případech na úkor dělnické třídy. Vždyť nejeden požár přivedl doslova obce na mizinu. Požární ochrana byla zajišťována primitivním způsobem, ovšem po ustavení tehdejších hasičských sborů bylo již dbáno na preventivní ochranu, která se stala prvořadým úkolem všech členů.

Výzbroj byla zajišťována z dobrovolných sbírek, kde občané věnovali určité finanční obnosy k zakoupení nejnutnějších potřeb. Tyto sbírky prováděli taktéž požárníci a dalo hodně práce, než sehnali patřičnou částku na vybavení sborů. požární ochrana byla takto zajišťována i v dobách první republiky, tj. až do roku 1939.

V době fašistické okupace byla spousta členů a funkcionářů odvlečena do koncentračních táborů, kteří z největší části byli umučeni a ti, kteří se vrátili ve zbědovaném stavu a podlomeným zdravím, se nedožili našeho socialistického zřízení.

Požární ochrana až v roce 1948 byla převzata pod řízení státu s ustanovením státního požárního dozoru a v roce 1951 jsou ustavovány okresní sekretariáty. Znamená to tedy, že požární ochrana je plně dotována státním rozpočtem a není již odkázána na různé sbírky, případně milodary.

 

2)

Tímto obdobím plní již jako masová organizace Národní fronty to poslání, ke kterému byla předurčena. Státní rozpočet, ať ONV, MěstNV nebo MNV plně zabezpečuje všechny potřeby pro řádný výkon požární ochrany. Znamená to tedy, že jak výstroj, veškerou výzbroj a propagaci zajišťuje stát prostřednictvím ústředního výboru Svazu požární ochrany.

Požární ochrana jako masová organizce Národní fronty plní úkoly jak požární, tj. preventivní činnost, výcvik, školení a další, tak se i značnou měrou podílí na budovatelských úkolech naší socialistické společnosti. Její práce spočívá též na výchově mladé generace, kde v žákovských družstvech "Mladého požárníka" jsou vychováváni žáci jak k požárnické činnosti, tak i k lásce k vlasti v úzké spolupráci s Pionýrskou organizací SSM.

II. sjezd Svazu požární ochrany v roce 1972 vytýčil směr činnosti, kde v hlavních úkolech je kladen důraz na politicky-ideovou výchovu členů, jejíž cílem je zvyšování politické vyspělosti členů Svazu, která se musí projevovat především v jejich angažovanosti při plnění úkolů naší socialistické společnosti. Znamená to vychovávat členy k lásce k naší socialistické společnosti, upevňování pocitu hrdosti nad revolučními tradicemi našich národů i úspěchů, kterých dosahujeme při rozvoji naší socialistické společnosti.

To, že požární ochrana je skutečně platnou masovou organizacíNárodní fronty, dokazují výsledky, kterých bylo dosaženo nejen při výcviku a školení, ale i v budovatelských úkolech, kde bylo uzavřeno v socialistických závazcích velké množství hodin jak v akcích "Z", pomoc našemu zemědělství i sběru odpadových surovin a dalších u příležitosti 30. výročí Slovenského národního povstání. Stejně tak dobře se členové SPO svými individuálními i kolektivními závazky připravují oslavit 30. výročí osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou.

Rozpracováním usnesení a jejich plněním stavíme se plně za politiku Komunistické strany Československa a všech závěrů vyplývajících z rezoluce XIV. sjezdu KSČ.

Josef Vtípil
předseda OV SPO

 

3)

Město Chrast bylo založeno okolo roku 1259. Jde o město staré s poměrně zastaralým bytovým fondem a nedostatečnými inženýrskými sítěmi.

V roce 1945, kdy byla Československá republika osvobozena Sovětskou armádou a pracující lid se dostává k politické i hospodářské moci a to obzvláště po únoru 1948, kdy definitivně byla poražena buržoazie a dělnická třída pod vedením Komunistické strany Československa, začínají stranické orgány, Místní výbor Národní fronty a Místní národní výbor v Chrasti postupně uskutečňovat demokratickými formamilepší život pro pracující našeho města, včetně rozvoje průmyslu a postupného vybavení města v inženýrských sítích.

Ve městě je trvale hlášeno k pobytu 2 420 občanů, žijících v 610 domech.

Od roku 1965 bylo založeno Stavební bytové družstvo občanů a od této doby se uplatňuje i tato forma výstavby, která je značně podporována státem.

Ve městě je Základní devítiletá škola a 21 tříd je umístěno ve dvou budovách. V roce 1970 byla vybudována v akci Z občanskou svépomocí školní jídelna v hodnotě 1 495 000 Kčs, která vyváří 300 obědů pro školní mládež a učitele.

Lidová škola umění svou dobrou prací, má vybudován velmi dobrý dětský dechový orchestr, který při svých vystoupeních je velmi kladně hodnocen.
Mateřská škola má v současné době 3 třídy a počítá se s další výstavbou 2 pavilonů pro 120 dětí.

Ve městě je kino o 240 místech se širokoúhlým plátnem a hrací dobou 3x v týdnu.

Městské muzeum, které je umístěno v zadním křídle zámku, je otevřeno od jarních do podzimních měsíců a to vždy v něděli.

Městská knihovna má dostatek knižního fondu k půjčování.

Na úseku kultury je ve městě JKP pod patronací ZV ROH místních závodů a přírodní divadlo s 1 200 místy.

Ve městě jsou 2 obvodní lékaři, ordinace dětské lékařky a 2 dny v týdnu ordinuje odborný ženský lékař. Mimo to jsou v Chrasti 2 zubní dentisté. Jako součást zdravotního zařízení slouží lékárna a to po celý týden.

V samotném městě jsou zřízeny služby ONV, které převážně zajišťují služby pro obyvatelstvo v těchto profesích - holičství, kadeřnictví, hodinářství, sklenářství a některé další. Mimo to jsou v Chrasti služby MěstNV, které sdružují opraváře různých profesí.

Další služby jsou zajišťovány Správou spojů, Poštou, Státní spořitelnou, OVAK.

Chrast je průmyslovým centrem v rámci okresu. Jsou zde tyto průmyslové závody: Elite, Závody na překližky a dýhy, Východočeské papírny, Východočeské konzervárny a lihovary, Divadelní služba, Krajský sklad nábytku, Uhelné sklady, OPOS - plnírna bombiček, OPOS - oprava chladícího zařízení, družstvo Dřevotvar, družstvo Záštita, družstvo invalidů META, OSP, ČSD včetně skladu uložiště, sklad Zemědělského nákupního a zásobovacího závodu, Pekárny.
Obchod a pohostinství zajišťuje lidové spotřební družstvo Jednota. Ke zlepšení obchodních služeb se počítá s výstavbou obchodního domu.

Josef Motyčka
předseda MěstNV

 

4)

Josef Šmíd

Před založením hasičského sboru

Chrast přestála v XVIII. století několik hrozných ohňů. Farní kronika r. 1709 založená má na předním listě tento zápis: "Léta 1709 dne 15. augusta vyhořelo městečko Chrast a v něm všecko... kostel se vším, cokoliv v něm bylo, zvonice, zvony, děkanství, škola, v ní všecko, též matriky, rathous se vším... stodoly až na dolní bránu." Při témž ohni uhořelo 5 lidí. A sotva se jen městečko z požáru vzpamatovalo, vyhořel již zase dne 23. listopadu 1725 kostel, radní dům a 36 jiných domů. A ještě větší požár rozzuřil se 27. srpna 1774, kdy celé město s Podměstím, celkem 145 domů a 22 stodol s úrodou zničeno bylo.Z města nezůstalo nic, kromě biskupské residence a 9 domků s pohodného chalupou. 20. srpna 1783 ve 4 hod. odpoledne uhodil blesk do stavení Jana Patočky, kožišníka na kopci a Jana Corbela, provazníka. Novbou pohromu přinesl rok 1797, kdy 21. března padlo dravému ohni za oběť 67 čísel na Podlažické a Chrašické ulici.

Ve století XIX. byly v místě sice často ohně, než žádný nerozmohl se již ve větší míře, což přičísti sluší veliké obětavosti občanstva místního, po roce 1874 obětavosti hasičstva. Od roku 1800 do roku 1874 hořelo zde 15 krát, každý oheň byl však brzo zdolán. Roku 1833 Jelínkova stodola u čp. 3 vedle děkanství. Roku 1843 Müttermüllerovo stavení na Chrudimské ulici. 9. července 1845 6 stavení na Horecké ulici. Roku 1846 Andrlíkovy chlévy u čp. 7. Roku 1847 3. prosince stavení Kryštofa Dvořáka, čp. 107 na Chrudimské ulici. Roku 1852 stavení čp. 198 a 199 Slavíka a Chytila na Hřbitovní ulici. Roku 1853 4. září stavení čp. 260 - 263 Šmída, Charváta, Dostála a Pardubského na Podlažické ulici. Roku 1858 stavení čp. 246 Jehličky na Pančavě. Roku 1863 vyhořela radnice. 28. září 1864 Dvořákova stodola u čp. 89 na Chrudimské ulici. Roku 1868 stavení čp. 145. Roku 1869 stavení čp. 55. Roku 1872 začala hořet střecha na stavení Šťastného vedle Kazderkovy uličky, ale oheň byl udušen hned. Roku 1873 udeřil blesk do věže chrašického kostela, shořela jen věž, střecha byla zachráněna. 26. ledna 1874 v 5. hodin ráno vyhořel dům čp. 13 Eduarda Frankla bna náměstí.

 

5)

Mnoho nepříznivých okolností, které mívaly v místě vliv na těžké hájení při požáru, daly biskupovi Hanlovi podnět, aby vydal tiskem roku 1845 „Pořádek k hašení ohně v městečku Chrasti“, který obsahuje tolik dobrých pokynů, že jej z části uvádíme:

1. Jelikož rychlou pomocí oheň vznikající ještě se udusiti dá, tedy obyvatelé domu, v němž oheň se zjímá, nemajíce toho nebezpečenství tajiti, nýbrž hned pokřik učiniti, vykřikujíce: „Hoří! Hoří!“. Tak učiň jeden každý, kdokoliv nejdřív spatří, an tu neb tam oheň vyráží. Vyjde-li oheň v noci, mají se lidi tlučením na okna, okenice a dveře ze spaní buditi.
2. Kostelníci, co zvoníci odeberou se bez prodlení na věž a znamením na zvon sousedům o neštěstí, kteréž jim nastává, návěští dají.
3. Panský vodař a chrašický mlynář mají hned celý vodostroj pustiti. Kdyby mlýnská strouha právě tak slabá byla, že by vodní kolo dost čerstvě nepoháněla, aby všemi botami voda se tlačila, tedy třeba, aby čeledínové mlynářovi a vinopalovi tolikéž i obyvatelé okolo mlýna bydlící hned do vodárny pospíšili, aby k rychlejšímu otáčení kola se střídajíce přičinili.
4. Když oheň vyrazil, panský zahradník okamžitě nechať naměří běh vody takto: a) Hoří-li v Podlažické ulici aneb v ulici v Lipkách, pustí vodu do veliké kašny v zámecké zahradě, otevře zahradní dveře do ulice v Lipkách, a času nočního tu u dveří a tam u kašny lucernu rozsvítí.  b) Hoří-li v zámku, rychle vodu do kašny na druhém dvoře zámeckém pustí. c) Hoří-li v ostatních ulicích, pustí se hned voda do kašny před zámkem, v noci rozsvítí se tam svítilna a kašna na zámeckém dvoře se uzavře. Panský zahradník má tento vodotok na svém odpovídání a protož dokud oheň trvá s oběma svými zahradnickými tovaryši bedlivě k zachování dohlíží.
5. Kovář podle nádržky městské při ohni času nočního hned zavěsí při ní lucernu. Totéž učiní i při druhé nádržce – Čeperce nazvané – hospodář domu č. 132, protož třeba, aby při nich obou sloup s hákem zařazen byl.
6. Zámecký štolba zapřáhne hned koně do velké stříkačky, a když můj důchodní aneb jeho písař trubku na stojánek přišrouboval a vyndal potřebné košíky a měchy vodovodné, zaveze ji na místě k ohnisku a vrátí se rychle pro naplněnou voznici do kůlny zámecké. Kdyby stříkačku lidé sami odtáhli, tak poveze za nimi hned plnou voznici a bude přivážeti vodu tak dlouho, dokud se oheň neuhasí.
7. To samé mají učiniti v městečku všichni držitelé koní, zapřahajíce do stříkačky městské a přivážejíce vodu ve voznicích městských. Tolikéž oba moji nádvorníci v panském dvoře chrašickém a podlažickém, voznice rychle naplnivše, s nimi do městečka k ohni pospíchati budou.
8. Kdo se první s voznicí s vodou k ohni dostaví, obdrží z mých důchodů na odměnu 5 zl. v. č., kdo doveze druhou, dostane 3 zl. v. č.
9. Prvnímu kancelářskému ssavý vodostroj, jejíž jsem opatřil na startovat dávám. Nechať ten stroj hned, jak kde oheň vyjde, pomocí těch dvou měšťanů č. d. 172 a 173 z blízka ohně dá postaviti, jím vodu z mělké studnice, je-li tu která při ruce, není-li však, z nejbližšího sudu táhne a po měchu do stříkačky pudí.
10. Poněvadž městečko krom zámeckého vodovodu jiné tekuté vody nemá, leč studniční, tedy pekaři, krupaři, obuvníci s tovaryši svými, jak rychle oheň vyjde, moudře se rozdělivše, k studnám pospíší, a dokud hoří tam setrvají, pilně vodu čerpajíce.
11. Krejčí, tkalci, kožešníci s tovaryši svými mají na starosti, aby se voda rychle ze studnic do stříkaček donášela, a protož hned při začátku ohně s konvemi na patřičné místo se dostaví. Nemohou-li vozníci až ke stříkačkám doraziti, postaví se svrchu jmenovaní vodonoši do dvou řad, v jedné totiž plných, v druhé prázdných konví sobě podávajíce.
12. Ostatních řemesel oudové, obyčejně „rajscech“ se nazývající, a tovaryši svými, kladiva a kleště sebou nesouce, k ohni pochvátají, stříkačky sobě na starost vezmouce. Hospodářové řemesel neprovozující, s těmito se při stříkačkách nápomocnýma rukama vystřídají a v této práci všickni, dokud nebezpečenství nepomine, vytrvají.
13. Tesaři, zedníci, řezníci, rychle přinesou sebou sekery, žebříky a bořící háky, tu, kde od mých úředníků se nařídí střechy strhnouce, aneb stavení rozbourajíce.
14. Jestliže by svrchu jmenovaní řemeslníci a hospodářové pro stáří, pro nemoc, nebo že doma nejsou, práce při ohni jim vykázané konati nemohli, tedy pošlou místo sebe jinou statečnou osobu z rodiny, aneb čeledi své, tak, aby z každého domu v městečku aspoň jedna osoba k hašení ohně se přičinila, tam trvajíc, až nebezpečenství přejde a vrchní můj úředník k vzdálení se dovolení dá. Toliko ti hospodářové v jejichžto sousedstvu oheň vyšel, jsou od nařízeného při ohni přičinění vyňati.
15. Vyšel-li by oheň v noci tmavé, an měsíc nešetří, tedy ku prospěchu hašení ohně a k zamezení zlodějství před každým domem a při každé studnici rozsvícenou lucernu zavěsiti nutno, a protož k této potřebě již nyní na každém domě a u každé studně příhodný hřebík nebo hák buď zaražen.
16. O hlídání věcí uchráněných, na zahradu neb v širé pole odklizených, jakož i o opatrování puštěného dobytka pečuj každý vlastník sám, a buď své dospělejší děti neb jiného člověka, na kterého lze spolehnouti, tam za hlídače dej.
17. Vyjde-li oheň kdes v sousedském okolí, vždy se tam městská stříkačka jednou panskými, po druhé městskými koňmi má dovézti a důvěřuji se v křesťanskou lásku svých poddaných v městečku Chrasti, že se jich pokaždé s konvemi a háky k pomáhání spolu tam odebéře.

Ve stati další vybízí biskup Hanl obšírněji, aby se neužívalo ke svícení loučí, aby se nechodilo se světlem tam, kde je sláma, aby byla opatrnost při vyváření másla, by dán byl náležitý pozor na děti, aby požár nezavinili, aby komíny a ohniště byly udržovány v dobrém stavu, aby v místě místo studní s okovy zřízeny byly pumpy, aby cechové pořídili si ruční stříkačky, dále pak klade mladým sousedům na srdce, aby byli přítomní při zkoušení stříkaček, aby si osvojili náležité dovednosti při zacházení s nimi, neboť neznalostí mohou být jen pokaženy. Neméně významnou je zde výzva k občanstvu, aby dávalo své budovy pojistit a nelitovalo malého nákladu toho, při čemž doporučen byl jako nejbezpečnější ústav česká asekurace. Ke konci „Pořádku“ vznesena jest žádost k sousedstvu, by „Pořádek“ byl čten občas v rodinách, v obecním shromáždění a na cechovních schůzích.

 

6)

Přihlížíme-li k „Pořádku k hašení ohně“ blíže, musíme uznati jeho znamenité promyšlení a neváháme říci, že účelným a závazným rozdělením práce jednotlivým stavům byl jakýmsi náběhem k zřízení hasičského neuniformovaného sboru a můžeme ze vzpomínek dětských a z vypravování starších potvrditi, že se řád onen v občanstvu nejen vžil, ale také že svou obětavostí, přičinlivostí a neúmornou pracovitostí občané zdejší spojenými silami a dobře rozdělenou prací od těch dob každý oheň zdolali, tak že větších rozměrů nenabyl. Při práci užívali silných trhacích háků, seker, dlouhých těžkých žebříků, plátěných nepromokavých košů na nošení vody, různého domácího nádobí (škopků, puten, van), voznic a stříkaček. Dle tehdejšího zde obvyklého způsobu bylo snahou hájících zabrániti šíření se požáru, za kterouž příčinou strhávali a bořili střechy domů sousedních, rovněž učinili tak na hořícím domě. Potřebné náčiní k hašení bylo uloženo v dolní části staré budovy školní, žebříky a háky též u jednotlivých hospodářů na místech snadno přístupných. Stříkačky měla obec dvě. Stará, nemotorná, s níž se těžko pracovalo, byla roku 1786, nová, již městu daroval r. 1856 biskup Karel Hanl, později k upotřebení hadic upravená, konala vydatné služby až do r. 1925.

Roku 1874 vzklíčila u nás myšlenka založiti spolek dobrovolných hasičů. Podnět k tomu dali Alois Siegel, poštmistr a Adolf Novotný, učitel. Hasičství v té době bylo u nás v Čechách zřízení mladé, však utěšeně se rozvíjející. První sbor zřídila Praha, jenž ovšem byl placený, kdežto rok na to vznikl první dobrovolný sbor v Zákupách. R 1867 bylo v Čechách teprve 11 sborů, kdežto 10 roků na to již 561. Chrast byla v celém hejtmanství Chrudimském druhá (roku 1872 vznikl samostatný sbor v Chrudimi), jenž si sbor zřídila.

Myšlenky Aloise Siegla a Adolfa Novotného ujalo se obecní zastupitelstvo, jež zvolilo 12. února 1874 přípravný komitét, záležející z oněch dvou pánů a Vil. Kuchynky, městského tajemníka, by předběžné práce k zařízení sboru provedl.

 

Komitét obrátil se k občanstvu provoláním:

Na všech stranách království Českého zařizují se ve větších místech v době poslednější hasičské sbory a působení jejich osvědčilo se již na mnoho místech vydatně. Při posledním požáru okázalo se že zde je potřeba zřídit sbor hasičský a obecní zastupitelstvo uváživši jeho potřebu, zvolilo k zařízení přípravných prací zvláštní komitét. Majíce tehdy úlohu přivésti v místě našem v život hasičský sbor, vybízíme všechny níže vyznačené pány k přístupu ke sboru.(Datováno 4. 3. 1874).

Z vybídnutých 84 mladších schopných měšťanů přihlásilo se jich ihned 55. Z těch přišlo 41 do schůze 22. 3. v níž volen byl prozatímní velitel a výbor. Za velitele zvolen byl Alois Siegel, do výboru Fr. Červinka, hospodářský úředník, Boh. Kaisvinkler, učitel, Václav Sýkora, hotovitel pian, Karel Schiffmann, hodinář, Vil. Kuchynka, městský tajemník, Karel Patočka, obchodník, Josef Dvořák, hrnčíř, Jan Paďour, lesník, Adolf Novotný, učitel, Fr. Beneš, Obchodník, Ant. Blažek, mydlář, Emanuel Siegel, umělecký tkadlec. V další schůzi vypracovány byly dle vzoru stanov Chrudimského sboru stanovy a provedena byla volby zatímních činovníků. Zvolen byl Karel Patočka pokladníkem, Boh. Kaisvinkler jednatelem, Adolf Novotný cvičitelem.

Na valné hromadě 19. 4. byly navržené stanovy přijaty, rovněž vypracován byl domácí řád, jenž byl vytištěn a členům po 2 krejcarech prodáván. Stanovy odeslány na schválení na okresní hejtmanství do Chrudimě.

Vstup mladého spolku do života provázen byl částí občanstva opravdovou přízní, než nechybělo zde také těch občanů. Kteří provázeli veškeré přípravné práce obětavých předáků nedůvěrou a namnoze úšklebkem, což vyvoláno bylo hlavně řevnivostí osobní, touhou po předáctví. Můžeme říci, že spolek byl veden láskou k bližnímu, že hájil neohroženě a obětavě statky a životy bližních proti hroznému nepříteli člověka, ohni, kterýž je sice dobrý sluha, ale zlý pán. Spolek náš dal se v lidumilnou bezplatnou službu svým spolubližním nejen v místě, ale i v okolí a za heslem: „Bližnímu k ochraně, vlasti k obraně“ prováděl obětavě lidumilný úkol, jejž s opravdovým porozuměním pochopil. Také umravňováním širších vrstev lidových a šířením uvědomění národního vykonal pro národ kus drobné práce. Kdykoliv rozlehl se po městě smutný, táhlý zvuk trubky, byli všichni členové spolku na svém místě a nikdy se nelekali rudých plamenů a černých sloupů dýmu k nebi se valících, které šíří vždy zděšení a hrůzu mezi občanstvem. V obětavosti své šli mnozí členové tak daleko, že i vlastní svůj život v nebezpečí vydali a namnoze na své zdraví nejmenšího ohledu nebrali. A jedním z těchto byl sám velitel Alois Siegel, kterýž ač dlouhou dobu na sobě chorobu pociťoval, nikdy a nikým nedal se zdržeti, aby se požáru nezúčastnil.

Po schůzi 4. 4. 1874 konané učiněny byly ihned přípravy k životu spolku. Členové opatřili si na své útraty, čapky, spolek pak pořídil každému členu cvičební oblek a již 21. 5. vyzbrojil 16 lezců vším potřebným, což bylo umožněno sbírkou po městě a okolí podniknutou, kteráž vynesla 858 zl. 92 kr. Od 27. 4. konána byla již cvičení a aby byla v duchu hasičském vedena, získán byl odborník Fr. Vilímek, bývalý to člen sboru pražských hasičů, který se cvičitelství věnoval, k vycvičení našeho sboru. 23. 8. 1874 do kdy bylo již další potřebné náčiní hasičské pořízeno, konáno bylo první veřejné cvičení, jemuž byli přítomni i předáci chrudimského hasičského sboru. Pro cvičení byl tento plán: Číslo 11 bylo v plamenech, v nebezpečí bylo číslo 10, 12 a protější stará škola. Členové místního sboru vedli si obratně, projevili snahu a dokonalý výcvik.

V srpnu účastnil se sbor čtyřčlennou deputací sjezdu hasičského v Jihlavě.

Začátkem měsíce září 1874 došly od c. k. úřadu potvrzené stanovy pro zdejší sbor a ve výborové schůzi dne 12. září bylo usneseno, aby se ustavující valná hromada konala v neděli 20. září v místnostech městské radnice.

Za přítomnosti Jana Patočky, purkmistra a protektora sboru byl zvolen definitivní velitel, výbor a revizoři účtů.

 

 

Zvoleni byli:

                        velitelem sboru           Alois Siegel

                        členy výboru               Jan Paďour

                                                           Vilibald Kuchynka

                                                           František Beneš

                                                           Arnošt Jadrný

                                                           Jan Jeryc

                                                           Karel Schiffmann

                                                           Václav Sýkora

                                                           Antonín Blažek

                                                           Nathan Breitenfeld

                                                           Emanuel Siegel

                                                           Josef Jelínek

                                                           Josef Šinkora

                        revizory účtů:             Emanuel Siegel

                                                           Nathan Breitenfeld

                                                           František Beneš

Přítomných 37 členů složilo slib do rukou purkmistra a velitele sboru a podepsalo se do pamětní knihy.

 

7)

D O M Á C Í   Ř Á D

dobrovolných hasičů v Chrasti

                    Veškeří pp. členové zavazují se čestným slovem následující ustanovení šetřiti:

1. Každý den v létě od 10. hodin večer do 3. hodin ráno a v zimě od 9. hodin večer do 4. hodin ráno držeti budou vždy dva páni v úplné zbroji hasičské hlídku a sice po řadě jak se ustanoví bez rozdílu.

 

2. Každý, jenž k hlídce ustanoven jest, musí sám osobně se dostaviti, pak-li by pro důležitou příčinu nemohl, nechť ohlásí to včas veliteli, který určí jiného.

 

3. Z pánů, hlídku majících, v pádu vypuknutí ohně, jeden troubí poplach na trubku a druhý vezme u velitele klíče a otevře místnosti, kde se hasičské nářadí nalézá.

 

4. Veškerého nářadí, šatstva, (vyjma čapky), jež hasičskému sboru přináleží, nesmí se mimo službu nikde, nikdy a k ničemu užívati.

 

5. Každý člen bude povinen, každé poškození, jež by se jeho vlastní vinou stalo, jakož i každou ztrátu jemu svěřeného nářadí dle uznání výboru nahraditi.

 

6. Každý, jenž by neomluviv se, řádné cvičení vynechal, zaplatí k dobru spolku 10 kr.

 

7. Čištění veškerých strojů obstarávají pp. členové dle pořádku.

 

V Chrasti dne 19. dubna 1874.

 

                                                                                                Jménem výboru

                                                                                                          Siegel

                                                                                               prozatímní velitel

 

8)

HISTORIE SBORU V LETECH 1874-1900

 

Nechtíce, aby v této krátké zprávě mnohé se opakovalo, zmiňujeme se již předem, že sbor pořádal každoročně ples, mnohdy též věneček, výlety, účastnil se slavnosti o Vzkříšení Páně, o Božím těle, služeb Božích v zámecké kapli, na den sv. Floriána, že bral podíl také vždy na veřejných slavnostech, jež obecní zastupitelství pořádalo.

            Poohlédněme se po činnosti sborové v různých letech.

 

Rok 1874

Krátce po ustavující valné hromadě měl sbor možnost zasáhnout při požárech mimo Chrast a sice v říjnu v Rosicích, kde hořelo v domě Václava Soukupa a Františka Bednáře (proti kostelu).

 

Rok 1875

Výzbroj členstva byla dokončena pořízením přileb i pro stříkačníky. Členové pořídili si slavnostní oblek. Záhy se seznalo, že jednotlivci hasičský kroj zevšedňují při výkonech nehasičských, i bylo to zakázáno. Sbor zařídil si pohřební pokladnu. Účelem jejím bylo, poskytovati příspěvky na pohřeb zemřelých členů. Do šesti měsíců po přistoupení neměl člen žádného nároku na příspěvek, po této době do 2 let na 15 zl., v dalších letech na příspěvek dle usnesení valné hromady. Přístupné platilo se 20 kr., měsíční příspěvek byl 10 kr. Činnost pohřební pokladny mohla se vztahovati i na členy, kteří pro stáří a nemoc ze sboru vystoupili, rovněž na manželky činných členů, za něž byl příspěvek placen. Pokladna vstoupila v život r. 1876 a hned přihlásilo se k ní 41 členů. Trvání neměla dlouhého. Roku 1879 se rozešla a peníze byly členům vráceny, přebytek v obnose 15 zl. 58 kr. uložen pro případ, že by nově pokladna se zřídila. Sbor chodíval  na pohřeb zdarma svým členům, nečlenům za 20 zl., kterýž obnos připadl spolkové pokladně. Na sjezdu hasičském zastoupen byl 5členou deputací v Turnově. Při požárech zúčastnil se sbor: 19. 5. ve 4 hod. ráno v Chrašicích, kde hořely ve dvoře chlévy, 10. 8. ve Skále, kde hořel dům čp. 36 Kateřiny Bačkovské, 25. 8. v 10 hod. večer v Lukavici, kde hořel statek a dvě stodoly J. Pauluse a Sobotky, 17. 9. v 10 hod. večer, kde hořel dům Václava Řeháka, 19. 10. v 7 hod. večer, v Hroubovicích, kde hořel dům č. p. 40 Šalamouna Haase.

 

Rok 1876

Aby umožněno bylo sboru dokonalejšího hájení, pomýšlel na zakoupení nové stříkačky. Za tím účelem uspořádal po městě sbírku, která vynesla 87 zl. 50 kr., obec pak poskytla 300 zl. Stroj zakoupen byl od firmy Pittrof z Prahy za 600 zl., příslušenství za 185 zl. Roku 1880 byl přestaven na čtyřkolku nákladem 350 zl. Veřejného cvičení zúčastnil se sbor v Holicích a zemského sjezdu hasičského v Praze 9 členy. Sbor zasáhl 29. 3. v 11 h večer v Hroubovicích při požáru 14 stavení, 5. 4. ve 4 hod. odpoledne v Podlažicích při požáru dvou stavení na obci, 3. 9. ve 12 hod. v poledne v Podlažicích při požáru domu Čeňka Kuruce.

 

9)

Rok 1877

Sbor se zúčastnil deputacemi na sjezdech a cvičeních v Litomyšli, Luži a Žamberku. Zasáhl 9. 3. v 10 hod. večer v Brčekolech, 17. 4. v 11 hod. večer v Honbicích při požáru domů čp. 7, 9, 10, 11, 12, 13 a 14. 15. 6. po půlnoci opět v Honbicích při požáru domů čp. 3, 4, 5 a 6. 23. 9. v Chrasti při vznícení sazí v komíně domu čp. 205 Anny Zlesákové.

 

Rok 1878

Snaha velitelova, aby spolek došel lepšího výcviku, došla uskutečnění. Do Chrasti pozván byl opětně cvičitel Fr. Vilímek, kterýž denně po dobu tří týdnů sbor cvičil za denní honorář 2 zl. Po výcviku následovalo veřejné cvičení. Provedena byla cvičení prostná, pochodová, lezení na lezišti, jež v minulém roce bylo ve školní zahradě postaveno, spouštění se smyčkou i po provaze, skok do záchranné plachty, zacházení se stříkačkou. Po poplachu provedeno bylo požární cvičení na kostele a na domech čp. 2 a 5. Při cvičení použito bylo dvou stříkaček, sacího stroje a 7 voznic. Dávné přání spolku, aby měl řádnou kůlnu pro nářadí došlo splnění. Obec koupila za 900 zl. spáleniště domu čp. 13, jež přiměřenou přestavbou upravila. Náklad byl 1 333 zl. 53 kr. Toho roku zřízena byla hasičská župa v Chrudimi a tu vstoupil sbor zdejší nejen do ní, ale přistoupil i k zemské jednotě. V měsíci červnu bylo 21 členů sboru na veřejném cvičení v Heřmanově Městci. Sbor zasáhl 16. 5. při požáru v Rosicích, kde odpoledne blesk zapálil dvě stavení.

 

Rok 1880

3. 3. byl sbor u požáru v Orli. Sotva se vrátil, byl oznámen požár v domě čp. 269 Václava Bartoška v Podlažické ulici. Nebezpečí bylo veliké vzhledem k tomu, že přiléhaly k hořícímu domku vedlejší stavení a stodůlky, v nichž byla zásoba slámy a nad to panovala vichřice. Velikým přičiněním hasičů zůstal požár omezen na jediné stavení. Při vzniku požáru byli první na místě Josef Zdražil, kovář a Macek, zámečnický pomocník. Při hájení utrpěli značné popáleniny a jen stěží život zachránili. Při obou požárech byl činně se spolkem účasten hrabě Eugen Vratislav, návštěvou u biskupa dlící. Byl on nejen velkým příznivcem hasičstva, ale také dobrým znalcem hasičství, kteréž poznatky osvojil si od sboru pražského. Při svých návštěvách v Chrasti byl vícekrát přítomen hasičskému cvičení a tu nejen radou přispíval sboru, ale také činně se zúčastnil, nevyhýbaje se žádné práci. Sbor zúčastnil se župního sjezdu a výstavy v Pardubicích a veřejného cvičení v Hrochově Týnci (20 členů).

 

Rok 1881

19. 9. při požáru v Rosicích ve 2 hod. odpoledne bylo 16 členů. Hořela stáj a stoh v Červinkově statku. Na župním sjezdu v Poličce bylo 6 členů.

 

Rok 1882

Starosta župy chrudimské vykonal přehlídku sboru a všeho náčiní. Sboru dostalo se od okresního zastupitelstva pochvalného uznání za vzorné vedení sboru. Aby sbor doplnil se mladými silami učiněno bylo vybídnutí k 23 schopným mladíkům, než ke sboru přistoupili pouze 2. Také přispívající a zakládající členové měli býti získáni (měsíční příspěvek přispívajícího člena byl 10 kr., zakládajícího 20 kr.). Požárů zúčastnil se sbor dvou a to v Chrasti, kde začalo hořet stavení čp. 238, ale oheň byl omezen jen na místnost, ve které vznikl a v Řestokách. Účast na slavnostech a sjezdech bral spolek v Rosicích, v Hroubovicích, v Chocni, v Pardubicích, ve Slatiňanech, v Chroustovicích, v Zaječicích a České Třebové. Sbor měl zase několik cvičení pod vedením Fr. Vilímka.

 

Rok 1883

Sbor přeměnil rozpuštěný sbor hudebníků spolku Vysloužilců místních v kapelu hasičskou, kteráž neměla dlouhého trvání. Přítomností u požáru v Podhůře a v Synčanech náležitě se sbor uplatnil.

 

Rok 1884

Na paměť 10letého trvání sboru byl zde župní sjezd, jehož zúčastnilo se 39 sborů se 626 členy a vedle místní hudby hudba Ostrostřelců chrudimských a hudby Chroustovická. K sjezdu opatřeny byly pamětní odznaky. V roce tomto obnovena byla zase pohřební pokladna, k níž povinni byli členové činní přistoupiti a ženatí i manželky měli přihlásiti. Zápisné stanoveno bylo na 40 kr., měsíční příspěvek na 10 kr.  Pro první dobu mělo se vypláceti členům v případě úmrtí 10 zl., později dostávali 60 zl.

 

10)

Rok 1885

Při ohni stodoly v čp. 173 bleskem zapálené, shledány byly různé nepřístojnosti se strany obecenstva, i usneseno, aby byl pro ně vydán tiskem řád hasící, kterýž pozměněný vydán byl opětně r. 1895. V zimní době zavedeno bylo cvičení signálové. Po zavedení vodovodu do města uspořádáno bylo veřejné cvičení sboru s použitím hydrantů. Sbor zúčastnil se slavností a sjezdů v Chrudimi a v Hlinsku.

 

Rok 1886

Nářadí bylo doplněno rekvisitním vozem, jenž byl pořízen za obnos 335 zl. Cvičitel Vilímek cvičil sbor po 3kráte. Při veřejných cvičeních bral sbor účast v Rosicích a Seslávkách.

Aby členové sboru seznámeni byli náležitě s polohou hydrantů a šoupátek, byl zhotoven plán vodovodu. Více členů bylo na župním sjezdu v Heřmanově Městci a na veřejném cvičení v Moravanech.

 

Rok 1888

Organizace místní doplněna byla přistoupením 72 členů ochranných (roční příspěvek 10 kr.), kteří byli k pojištění přihlášeni a přistoupením 27 členů přispívajících. Sboru dostalo se daru 300 zl. od zemské jednoty hasičské. K požáru vyjel sbor do Seslávek (vrátil se) a do Podboru, do Přestavlk a dvakrát do Podlažic. Župního sjezdu ve Vysokém Mýtě účasten byl více členy.

 

Rok 1889

Sbor hájil v Synčanech, účasten byl poradní schůze hasičstva z okolí v Hroubovicích a na župním sjezdu v Dašicích.

 

Rok 1890

V místě vypukl požár hned po žních v čísle 31, kterýž vyžádal si za oběť též čp. 30 a 32 v Horecké ulici. Nebezpečí rozšíření požáru bylo tehdy veliké. Sbor vedl si zdatně. Hasičské leziště na školní zahradě bylo shnilé, bylo tedy zbouráno. Členové sboru zúčastnili se župního sjezdu v Holicích.

 

Rok 1891

V podvečer posvícení vypukl požár na Horecké ulici v domě čp. 317. Tehdy ukázalo se, že třeba ještě hadice rozmnožiti, neboť bylo nutno vésti vodu až z Chrudimské ulice. Téhož roku byl sbor též při ohni v Podlažicích. Pro případ noční vyjížďky k požáru za chladného počasí pořízeno bylo 8 plášťů. Byly dány k zhotovení 2 nové voznice nákladem 272 zl. Nejstarší stříkačka (asi z roku 1780) byla nepotřebná, byla tedy rozbořena a prodána. Sbor cvičil pětkrát cvičitel Vocílka z Chrudimě. Jedenáct členů bylo na sjezdu hasičstva v Praze při jubilejní výstavě, 20 členů na župním sjezdu v Chrudimi.

 

Rok 1892

V místě byl planý poplach, kdy v domě čp. 232 chytily saze. K ohni vyjel sbor do Zaječic a do Odraného Městce. Na veřejných cvičeních byl v Hroubovicích, v Zaječicích, na župním sjezdu v Chroustovicích. V placení do pohřební pokladny se stala změna. Ustanoveno bylo, aby ten, kdo platí 8 ½ roku byl od dalšího přispívání osvobozen a měl nárok na pohřebné v obnose 25 zl., kdo platil od 5 ½  do 8 ½ roku, měl nárok na 20 zl., od 2 ½ do 5 ½ roku na 15 zl., do 2 ½ roku na 10 zl.

 

Rok 1893

V roce tom byl sbor činný při požáru čp. 239 a 240 na Podlažické ulici a při čp. 185 a 186 na Hřbitovní ulici, rovněž při požáru stohu v Chrašicích. Veřejného cvičení zúčastnil se v Rychmburku.

 

11)

Rok 1894

Sbor zakoupil novou stříkačku za 1 050 zl. od firmy R. Smékal v Praze. Od zemské jednoty hasičské dostal 100 zl., 30členů přistoupilo k pohřební pokladně ústřední hasičské jednoty zemské. Ti zaplatili roku toho poplatku 99 zl. 52 kr. Jeden člen zemřel i dostalo se pozůstalým ihned 40 zl. Na veřejnost vystoupil spolek na veřejném cvičení v Přestavlkách, na župním sjezdu ve Skutči. Sbor dokončil své 20leté trvání i nebude nemístno, podotkneme-li, že měl 14 členů, kteří byli ve sboru od jeho založení, 24 členů přes 10 roků, 6 členů přes 6 roků, 3 přes 3 roky, 4 pod 3 roky. Za účelem lepšího výcviku byl zde cvičitel Vocílka.

 

Rok 1895

Zdatnost svoji osvědčil sbor nově při požáru v čp. 249 na Pančavě. Také ve veřejném vystupování neochabl. Byl účasten na sjezdu československého hasičstva v Praze 10 členy, dále na veřejném cvičení v Nasavrkách a v Blatně u Hlinska.

 

Rok 1897

Doplněn byl domácí řád pro členy sboru v roce 1874 vydaný, jímž vázáni byli členové ještě tužší kázní a poslušností. Ve veřejnosti vystoupil sbor 8 členy na župním sjezdu v Cholticích, na župních výběrových schůzích v Pardubicích, v Chrudimi, v Dašicích, i při valné hromadě pohřební pokladny hasičské v Praze. Za časného rána 12. července vyburcováno bylo občanstvo hasičskými trubkami. Vypukl požár na náměstí v domě čp. 169 a strávil též kryty domů čp. 168, 170 a 171. Nebezpečí bylo veliké, neboť v čp. 171 byly velké zásoby papíru a jiných látek k výrobě doutníkových špiček. Pracováno bylo za účasti 10 okolních sborů s nadlidským namáháním. Mimo Chrast pracoval sbor toho roku v Zaječicích a v Řestokách.

 

Rok 1898

Také tohoto roku bylo sboru čeliti nebezpečnému požáru na náměstí v domě čp. 160, kde ohroženo bylo nejen sousedství, ale hrozilo veliké nebezpečí Rosické ulici. Účinné a obětavé práci sboru místního a okolních, podařilo se oheň na jediné číslo omeziti. Do sousedních míst bylo možno sboru vyjeti k požáru na Dobrkově. Jinak sbor vystoupil na župním sjezdu ve Svratce a na cvičení některých okolních sborů.

 

 

Rok 1899

Ve sboru začala se jeviti jakási ochablost i částečný rozkol. Cvičení byla slabě navštěvována, druhdy železná kázeň byla rozviklána. Vysoce zasloužilý velitel sboru se vzdal.

 

12)

Rok 1900

Starší členové vyhýbali se činnosti spolkové, mladší nejevili toho nadšení, jako bývalo jindy. Vyskytli se i jednotlivci, kteří zapomínali účelu spolku, vrcholícího v obětové pomoci bližnímu, kteří zapomněli, že rovností a nezdolnou snahou může spolek kráčeti k dalšímu rozkvětu, kteří vedeni osobní nevraživostí jsoucnost spolku všelijak podkopávali. Než za čas i to bylo překonáno a spolek opět se vzpružoval, novými silami se doplnil, překážky překonával a opět vlastní silou k nové práci se chystal. Místo Aliose Siegla zvolen byl velitelem Karel Kuchynka, ač mladý, chopil se práce s pravým porozuměním a s opravdovou snahou prospěti spolku, v němž rozkladné snahy bylo mu zadržovati, všeliké nahromaděné hořkosti odklízeti, novou činnost vzpružovati, členstvo k další úspěšné práci vésti. Hned z počátku přičiňoval se, aby v době zimní byla vždy aspoň hodinu v týdnu zimní hasičská škola, v níž by členové obeznámili se důkladně s polohou jednotlivých domů v místě a s polohou studní, hydrantů, s různými okolnostmi, jež by v té které části města hájení ztěžovaly, s účelným použitím hasících nástrojů, s počínáním si při hájení hospodářských stavení, skladišť s výbušnými látkami, při hájení věží, komínů apod. Další jeho snahou bylo vnésti mezi členstvo zvýšenou činnost vzdělávací a prohloubení poznání, jaký prospěch kyne každému jednotlivci z přistoupení k zemské pokladně pohřební atd.

            Shrňme nyní činnost spolkovou od let 1874 do 1900. Sbor míval v letech po založení 50 činných členů, po roce 1896 až 60. Ve sboru bývali členové všech vrstev místních a vystřídalo se jich v té době 159. Kázeň spolková bývala tuhá a kdykoliv nikdo nekonal náležitě povinnosti nebo v privátním životě nějak se nečestně choval, byl vyloučen. Každý člen byl nucen poříditi si v době nejkratší slavnostní stejnokroj. V době určené nucen byl bezpodmínečně konati noční hlídky, teprve roku 1900 sproštěni jich byli ti, kdo 25 roků sloužili. Přístup ke sboru se složením slibu veliteli a protektoru sboru, jimž býval starosta města. Požáru v místě musil si každý, pokud zvláštní okolnosti ho neomlouvaly, zúčastniti. Každá stříkačka měla svého náčelníka a své stříkačníky. Požárů místních hasil 12, v okolí 26, vedle toho vyjel vícekrát a z různých příčin se vrátil. Výborových schůzí a valných hromad odbýval 243. Spolkový příjem během té doby obnášel 8 865 zl. 14 kr., vydání 8 646 zl.

            Velikou částí přispěla spolku místní Občanská záložna (téměř 2 000 zl.) každoročním příspěvkem a občanskými dary obec, biskup Hais ročním příspěvkem 50 zl. a dřívím k vytápění strážnice, různé pojišťovny po požárech, občanstvo při sbírkách, jednotlivci při různých příležitostech, též plesy a jiné zábavy rozmnožovaly příjem pokladny. Pohřební pokladna v r. 1884 obnovená měla po 16leté činnosti 1 776 zl. 13 kr. jmění. Spolek podporoval časem i nemocné své členy. Také na národní účely přispíval. V různé době odebíral tyto listy: Sokol, Jistota, Český hasič, Chrudimský věstník, kupoval odborné spisy a hasičské kalendáře.         

 

Funkcionáři byli:

velitelé:                                              Alois Siegel, Karel Kuchynka

podvelitelé:                                        Fr. Beneš, Josef Jelínek, Emanuel Siegel

cvičitelé:                                             Adolf Novotný, Emanuel Siegel, Theodor Mládek

jednatelé:                                            Bohumil Kaisvinkler, J. Paďour, Emanuel Siegel, Karel Kuchynka

pokladník pohřební pokladny:           Theodor Mládek

 

ČLENOVÉ SBORU PŘI ZALOŽENÍ V ROCE 1874

Andrlík Jan                                                                           Melichar Havel

Balíček Josef                                                                         Mencl Antonín

Balíček Josef, sýrař                                                               Mládek Vilibald

Beneš František                                                                     Motyčka Jan

Blažek Antonín                                                                     Opleštil Ignác

Breitenfeld Nathan                                                               Parvus Jan

Cepl Josef                                                                             Patočka Čeněk

Čuda Alois                                                                            Pekař Vincenc

Havel František                                                                     Pokorný Alois

Charvát Antonín ml.                                                             Pospíšil Josef

Chmelíček František                                                             Prášil František

Chmelíček Karel ml.                                                             Pražák Josef

Chmelíček Karel st.                                                               Salášek Josef

Jadrný Arnošt                                                                       Salášek Karel

Jadrný Čeněk                                                                        Schiffmann Karel

Jehlička Josef                                                                        Siegel Alois

Jelínek Josef                                                                          Siegel Emanuel

Jeryc Jan                                                                                Sýkora Václav

Karal Josef                                                                            Ševčík Antonín

Krouman Emanuel                                                                Šinkora Josef

Kuchynka Vilibald                                                                Šmahel Vojtěch

Mazuch Josef                                                                        Josef Bořek

 

13)

 

HISTORIE SBORU OD ROKU 1901 DO SOUČASNOSTI

 

Rok 1901

 

12. 7. byl náš sbor telegraficky vyzván na pomoc k velkému požáru ve Skutči. Od svolání členů sboru do odjezdu uplynulo 11 minut, včetně opatření koní ke stříkačkám. Theodor Mládek se zúčastnil zemské školy v Náchodě ve dnech 1. - 7. 8.

 

Rok 1902

 

Velitel sboru Karel Kuchynka a jeho náměstek Emanuel Siegel resignovali na své funkce a byli nahrazeni Antonínem Ševčíkem a Theodorem Mládkem. Rok 1903

 

v Pardubicích Sbor se zúčastnil 9. 8. sjezdu východočeského hasičstva a ve dnech 14. 16. 8. všeslovanského sjezdu hasičského v Praze.

 

11. 2. vznikl požár v Chrašicích a zachvátil dva domy čp. 279 (Jambor) a čp. 280 (Vaško).

 

31. 8. shořelo 17 domů na Hřbitovní ulici:

 

čp. 189 Josef Müller

 

čp. 190 Josef Šilhán

 

čp. 191 Antonín Janela

 

čp. 192 Josef Pospíšil čp. 193 Kateřina Kábelová čp. 194 Alois Jelínek

 

čp. 201 Josef Jelínek

 

čp. 195 Jindřich Plaček čp. 196 Aloisie Slavíková

 

čp. 197 Kateřina Tesařová

 

čp. 202 Alois Klupka

 

čp. 203 František Brebera čp. 204 Aloisie Felklová čp. 205 Karel Blena čp. 209 Marie Prentská

 

čp. 221 Josef Hromek

 

čp. 222 Antonín Vaněk

 

Hašení se zúčastnilo 16 hasičských sborů: Chrast, Bor, Dobrkov, Horka, Honvice, Hrochův Týnec, Chacholice, Libanice, Podlažice, Přestavlky, Rosice, Hroubovice, Řestoky, Skuteč, Synčany, Trojovice.

 

2. 9. vyhořel byt zámeckého zahradníka.

 

4. 9. vyjel sbor k požáru do Hroubovic.

 

Sbor měl tři stříkačky, u kterých byla různá šroubení u výtoku, byla proto upravena na stejný rozměr.

 

Rok 1909

 

27. 6. byl v Chrasti uspořádán župní sjezd za účasti 182 členů ze 28 sborů. Po tříletém jednání bylo konečně postaveno nové leziště na školní zahradě.

 

1. 10. byl v zárodku zlikvidován požár na pile firmy J. Krejcar a synové

 

na starém nádraží.

 

V prosinci dr. Schmoeger vyslovil veřejně svoji nelibost nad tím, že pohřbu jeho manželky se zúčastnilo málo členů sboru. (Již od založení sboru se stalo zvykem, že pohřbu místních zemřelých občanů se zúčastnili členové sboru a za tuto pozornost bylo pozůstalými přispíváno do sborové pokladny částkou úměrnou společenskému postavení nebo majetku zemřelého). Na základě toho ve výborové schůzi konané 25. 12. resignovali na své funkce velitel, jednatel, pokladník a posléze celý výbor. Ukázalo se však, že došlo k nedorozumění, které bylo vysvětleno a výbor 1. 2. 1910 svoji resignaci odvolal a ujal se znovu své činnosti.

 

Rok 1910

 

1. ledna bylo členů     činných 57

Přispívajících 21

ochranných 72

celkem 150

 

 

Rok 1911

 

Na mimořádné valné hromadě konané 12. 3. byly přijaty a schváleny nové jednotné stanovy sboru, vydané Zemskou ústřední hasičskou jednotou. V tomto roce zasahoval sbor u požáru „Pod kopcem" a u nádraží.

 

Rok 1912

 

K 1. lednu byl stav členstva:  přispívajících 18

činných 53

ochranných 81

celkem 152

 

 

 

Sbor zasáhl u požáru obytného domu kováře Zdražila a ve strojovně městské vodárny v Chrašicích.

 

První světová válka narušila činnost sboru. V roce 1915 se ještě výbor sešel ve dvou schůzích, ale z dalších válečných let záznamy o činnosti nejsou. První výborová schůze po skončení války se konala 15. prosince 1918. Rok 1919

 

První valná hromada po válce se konala 26. ledna, kdy byl zvolen nový výbor. Život sboru se opět vrátil do starých kolejí. U požáru byl sbor jednou v Řestokách.

 

Byl proveden nábor nových členů. Ze 134 vyzvaných občanů se přihlásilo 89.

 

Rok 1920

 

Požár ve Hřbitovní ulici.

 

Rok 1921

 

19. 1. požár v Chrašicích.

 

Rok 1922

 

Požár domu p. Wassermandla v Rosické ulici.

 

Opětovné případy nemístného kritizování a zesměšňování členů sboru a jejich činnosti vyvrcholili právě při tomto požáru. To vedlo k rozhodnutí učiněnému na valné hromadě konané 10. 12., aby se sbor rozešel. Rok 1923

 

Na zásah městského úřadu byla svolána nová valná hromada na den 6. 1., kde bylo rozhodnutí o rozejití sboru odvoláno a sbor pokračoval dále ve své činnosti.

 

Kronikářem sboru byl zvolen Rudolf Gottlieb. 17. 6. se konal v Chrasti župní sjezd v rámci oslavy 50. výročí založení sboru. Po průvodu městem do Lázní v Chrašicích byla zde provedeno poplachové cvičení a cvičení se sekyrkami. Slavnost byla pokažena nepříznivým počasím. Rok 1924

 

2. 3. byla převzata stříkačka, která byla firmou R. A. Smekal ve Slatiňanech motorizována za Kč 18 000. nech Stříkačka značky Pirof, Pavelka a Metz byla prodána sboru ve Skále za Kč 5 000.

 

9. 10. byl sbor volán k požáru mlýna v Řestokách, kde se motorizovaná stříkačka dobře osvědčila. Od firmy Stratílek, Vysoké Mýto byl koupen naviják na hadice za Kč 1 224.

 

Rok 1925

 

16. 1. byl sbor opět u požáru v Řestokách. Hasičské župy byly nově ustaveny podle politických okresů. Chrudimská župa dostala jméno „Župa Ježkova Chrudimská č. I". Náš sbor byl v župním výboru zastoupen Janem Šmahelem a náhradníkem Josefem Synkem. Rok 1926

 

28. 10. vznikl požár v domě pí Sieglové na náměstí. Při sboru byl ustaven samaritánský odbor. Bylo usilováno o zakoupení posuvného žebříku, ale bez výsledku.

 

Rok 1928

 

Zavedeny nové distinkce. 15 členů bylo na sjezdu čs. hasičstva v Praze. Theodor Mládek byl jmenován čestným velitelem sboru za padesátiletou činnost ve sboru.

 

Požár domu Josefa Kysely, holiče v Podlažické ulici a požár mlýna v Chrašicích.

 

Rok 1929

 

Byla provedena přístavba hasičské zbrojnice. V I. poschodí byla zřízena spolková místnost. Dosavadní oslovování mezi členy sboru „příteli" bylo změněno na oslovo

 

vání „bratře".

 

Sbor zasáhl u dvou požárů v Zaječicích a jednou v Hroubovicích. Rok 1930

 

10. 3. požár v domě p. Holce v Rosické ulici.

 

Dosavadní dlouholetý starosta sboru Josef Synek rezignoval na tuto funkci a byl nahrazen Rudolfem Gottliebem.

 

Sbor měl zastoupení v župní delegaci, která s zúčastnila kongresu všeslovanského dobrovolného hasičstva v Lublani ve dnech 1. - 4. 8.

 

14)

 

Rok 1931

27. 12. na schůzi župního výboru byla udělena Theodoru Mládkovi zlatá medaile s diplomem za nepřetržitou padesátiletou hasičskou činnost.

 

Rok 1932

Rekonstrukce městského vodovodu a postavení nové vodárny přineslo změnu v organizaci požární ochrany ve městě. Sbor se seznamoval na svých cvičeních s rozmístěním hydrantů a školil své členy v technice rychlého zásahu v případě požáru. Sbor zasáhl při požáru Prokopcova mlýna v Podlažicích a obytného domu v Rosicích.

 

Rok 1933

Dosavadní jediný způsob přepravy stříkačky k požáru koňským potahem byl stále svízelnější zvláště proto, že v případě poplachu nebyly koně vždy k dispozici. Proto se již delší dobu uvažovalo o zakoupení automobilové stříkačky, ale nebylo dostatek finančních prostředků. Zajištěním částečné subvence a půjčky od Občanské záložny bylo možno zahájit jednání s dodavateli. Byla dána přednost firmě Smekal ve Slatiňanech, od které koupena požární souprava požární vůz a přívěsný agregát za celkovou cenu Kč 62 586. Motorizovaná dosavadní stříkačka byla na protiúčet. Požární vůz sloužil též k převozu nemocných do nemocnice.

 

Sbor zasáhl při požáru domu p. Libotovského v Chacholicích.

 

Rok 1934

20. 1. byl definitivně převzat požární vůz.

 

19. 5. se zúčastnilo 11 členů sjezdu Československého hasičstva v Opavě. 19. 8. byl v Lipkách uspořádán koncert se značným finančním úspěchem.

 

Rok 1935

5. 3. vypukl požár v chemické továrně, který byl pohotovým zásahem sboru likvidován.

13. 5. byl ustaven oddíl hasičského dorostu s 18 členy.

 

4. 8. byla konána ve školní zahradě slavnost, při které byla dorostu předána vlajka. Aby okolní sbory mohly účinně zasáhnout při požáru v Chrasti, pořídil sbor hydrantová kolena pro sbory v Horce a Podlažicích.

 

Rok 1937

Z Chrastí se odstěhoval dlouholetý člen, kronikář a starosta sboru Rudolf Gottlieb. Z výnosu sbírky mezi občanstvem, darů a půjček zakoupil sbor nový sanitní vůz pro převoz nemocných za Kčs 27000.

 

Rok 1938

3. 4. vznikl požár v lese v polesí Smrček, kde náš sbor pohotově zasáhl.

 

Rok 1939

Změněn název sboru. Místo dosavadního pojmenování Sbor dobrovolných hasičů v Chrasti byl zaveden název ,,Hasičský sbor v Chrasti." 10

 

V září byli vyškrtnuti ze seznamu členů nearijští členové Rudolf Gottlieb a Viktor Kobias.

 

Rok 1941

Sbor zasáhl u požárů 27. 2. v Podlažicích a 19. 11. v Rosicích.

 

Rok 1942

Prováděn nový nábor členů, který přivedl do sboru 16 mladých chrasteckých občanů. Tři členové sboru byli nasazeni do práce v Německu. Sbor zasáhl u jednoho požáru.

 

Rok 1944

Na valné hromadě konané 13. 3. bylo vzpomenuto 70tého založení sboru. Bylo uspořádáno velké cvičení za účasti okolních sborů a funkcionářů vyšších hasičských orgánů. Při cvičení byl předveden zásah na objekt hotelu „Dvořák" se zachraňováním obyvatel za pomoci plachty a vysuté sedačky, dále přísun vody z náhona v Chrašicích na náměstí systémem od stroje ke stroji za pomoci strojů okolních sborů a cvičení devítek.

 

24. 8. po náletu anglo-amerických letadel na Pardubice byl náš sbor odvelen na pomoc při záchranných pracích ve Fantových závodech v Pardubicích.

 

Rok 1945

5. 5. se dal celý sbor k disposici národnímu výboru a vydatně pomáhal všude, kde toho bylo zapotřebí. v dalších dnech

 

Hasičské činnosti v osvobozené vlasti se nedožili dva členové sboru, kteří pro účast v hasičské odbojové organizaci byli zatčeni gestapem a vězněni v terezínské pevnosti. Byli to František Kadlec, který v Terezíně zemřel a František Nevečeřa, který se sice vrátil domů, ale za několik dnů zemřel. Sbor mu vypravil 23. 5. důstojný pohřeb.

24. 5. se konala první výborová schůze po osvobození.

22. 7. byla uspořádána před hasičskou zbrojnicí tryzna za Fr. Kadlece. Byla zakoupena přenosná stříkačka od firmy Smekal, Slatiňany za Kčs 14 000.

Byl přijat opět původní název sboru „Sbor dobrovolných hasičů".

 

Rok 1946

Byl prováděn nábor nových členů.

 

Rok 1947

18. 5. byla odhalena na hasičské zbrojnici pamětní deska obětem 1. světové války Františku Kadlecovi a Františku Nevečeřalovi. Při sboru byl založen divadelní odbor.

 

Rok 1948

Usilováno o pořízení nového moderního požárního vozu, ale bez úspěchu. Rovněž nástavba na objekt požární zbrojnice nebyla uskutečněna.

 

Rok 1950

Požár v domě p. Ječmínka v Jiráskově ulici dne 14. 1.

 

Rok 1951

Změna názvu sboru. Místo dosavadního názvu „Sbor dobrovolných hasičů" byl zaveden název Místní jednota Československého svazu hasičstva" a název „požární sbor".

 

Rok 1952

Situace v pořízení nového moderního požárního vozu zůstala dále nevyřešena a proto bylo přikročeno ke svépomoci. Byl zakoupen vrak nákladního vozu Opel a přestavěn na speciální požární vůz zásluhou Rudolfa Černohorského za pomoci Jaroslava Kodeše. Karoserii zhotovila karosárna v Litomyšli.

 

Rok 1953

Sbor zasáhl při požárech v Trojovicích, v JZD v Rosicích a 24. 6. při povodni zasáhl v Chrašicích a Rosicích.

 

Rok 1954

Sbor zasáhl při požárech v JZD Chrast, mlýna v Přestavlkách a mlýna v Bítovanech.

 

Rok 1955

Starý požární vůz byl dán k disposici okresnímu výboru, aby byl přidělen některému potřebnému sboru.

 

Rok 1959

V lednu byl likvidován požár ve sklepě prodejny průmyslového zboží v Chrasti a sbor zasáhl v tomto roce ještě při požáru v JZD Dobrkov. V rámci oslav 700. výročí založení Chrasti bylo uspořádáno 5. 7. cvičení se zásahem na objektu JZD v Chrašicích.

 

Rok 1960

17. 3. vyjel sbor k lesnímu požáru. Rok 1961

Sbor zasáhl při požáru v domě čp. 18 v Chrasti a při velkém požáru cukrovaru ve Slatiňanech.

 

Rok 1964

na V rámci oslav 100. výročí vzniku hasičstva v Čechách byla 23. 5. zapálena Doubravách" velká vatra za účasti sborů z Chrasti, Rosic a Podlažic. Po vatře byla uspořádána v hostinci u Dudychů slavnostní schůze, na které byli vyznamenáni zasloužilí členové sboru.

Městské muzeum uspořádalo výstavu při příležitosti 90. výročí založení chrasteckého sboru.

 

Rok 1966

Zásah sboru při požáru domu čp. 92 v Chrasti.

 

Rok 1969

Zásah sboru při požáru stohu JZD Rosice dne 11. 5. a dále při požárech v Hlíně, Slatiňanech, Zaječicích a čtyřikrát v Chrasti.

 

Rok 1970

23. 3. byla nejstarší stříkačka „Hanlovka" z roku 1856 předána městskému muzeu.

Sbor zasáhl při požárech v sedmi případech.

Vzhledem k tomu, že se často opakovaly lesní požáry, ukázalo se nutnost míti ve výzbrojí cisternový vůz. Požární inspekcí v Chrudimi byl zakoupen vyřazený vojenský cisternový vůz, sloužící původně k hašení pěnou. Iniciativou Oldřicha Kivaní byl vůz rekonstruován v n. p. Pozemní stavby pro použití k hašení vodou. Tento vůz byl přidělen našemu sboru a svépomocí dokončen.

 

Rok 1971

Sedm členů sboru složilo s úspěchem zkoušky k získání titulu „Vzorný požárník". 12. 12. zasáhl sbor při vznícení uhlí na skládce na starém nádraží.

 

Rok 1972

Na výroční členské schůzi konané 9. 1. předseda OV ČSPO Josef Vtípil předal vyznamenání za věrnost Josefu Jožákovi za padesátiletou činnost ve sboru a Jaroslavu Capouškovi za čtyřicetiletou činnost. Sboru předal, Čestné uznání" od OV ČSPO za vzornou práci. 4. 6. byla u Horeckého rybníka uspořádána okresková soutěž za účasti šesti okolních sborů. Na prvním místě se umístilo družstvo chrasteckého sboru.

V okresním kole soutěže, konaném 18. 6. za účasti 22 družstev se naše družstvo umístilo na 8. místě.

 

Rok 1973

Na slavnostní schůzi konané dne 9. 3. k oslavě Mezinárodního dne žen byly předány medaile za věrnost členům, kteří dovršili 30 let činnosti v požárním sboru: Fr. Dostálovi, Rud. Černohorskému, Vlad. Dudkovi, Fr. Štěrbovi, Karlu Koudelovi, Josefu Michalíčkovi, Karlu Říhovi a Oldřich Klvaňovi,

 

3, 6. se konala okrsková soutěž družstev u Horeckého rybníka. Zúčastnilo se jí šest sborů. Naše družstvo bylo druhé za družstvem Podlažic. V soutěži jednotlivců obsadil člen našeho sboru Josef Málek druhé místo. Žákovské družstvo se umístilo na soutěži ve Vápeném Podole na osmém místě.

Sbor zasáhl při požáru v Řestokách, Lozicích a v Chrasti a při mnoha lesních požárech.

Během roku bylo ve výborových a členských schůzích jednáno o zajištění oslav 100. výročí založení sboru, které se budou konat v roce 1974 a o prospektu na novou požární zbrojnici.

 

Rok 1974

V okrskové soutěži konané ve Smrčku 26. 5. za účasti osmi družstev mužů a jednoho družstva žen se naše družstvo starších mužů umístilo na 1. místě.

8. 6. byla v Chrasti na stadiónu Tatranu vyhodnocena celoroční dětská hra Plamen 74" za účasti 11 družstev. Chrastecké družstvo obsadilo druhé místo za družstvem z Morašic.

9. 6. bylo opět v Chrasti uspořádáno II. kolo soutěže žákovských družstev za účasti 17 družstev. Naši žáci se v tomto kole neumístili. Na cvičení požárních družstev CO, konaném 20. 6. v Lipkově za účasti 5 sborů se naše družstvo umístilo na 1. místě.

29. 6. bylo v Chrasti na stadiónu Tatranu uspořádáno okresní kolo soutěže družstev a jednotlivců. Za účasti 39 družstev se naše družstvo starších mužů umístilo na 3. místě za Otradovem a Chrudimí, družstvo mladších mužů obsadilo 13. místo. V soutěži jednotlivců byl dorostenec Tomáš Zeman ve své kategorii druhý.

Události, které byly v předchozím přehledu uvedeny byly při výběru považovány za mimořádné, nebo významné, ale zdaleka nevystihují bohatou činnost sboru. Její podrobnější vylíčení by však nebylo pro účel této publikace únosné, protože většina této činnosti se rok od roku pravidelně opakuje.

 

Bylo to třeba pořádání tradičních hasičských plesů, bez kterých si nedovedeme společenský život v Chrasti představit; tak byly a jsou vžité a vždy hojně navštívené.

Ve vnitřním životě sboru to bylo pravidelné schůzování jak výboru, tak i členstva, pravidelnost výročních valných hromad, volby funkcionářů, u nichž je příznačné, že k podstatným změnám docházelo jen velmi zřídka. Pravidelnost cvičení s nezbytnými výkyvy účasti činných členů, kdy občas docházelo ke kritickým situacím velitelů, kteří si již někdy nevěděli rady, jak dostat mužstvo na cvičení a naproti tomu důkazy nesporně výborného výcviku, prokázané v mnoha případech při zdolávání požárů nebo v poslední době při soutěžích.

Je proto nutné, aby čtenář této historie našeho požárního sboru si do stručných, historicky významných údajů promítl i ten drobný, všední život, běžný ve všech dobrovolných společenských organizacích. Potom jistě tato publikace splní svůj úkol.

Požární sbor je nejstarší dobrovolnou organizací v našem městě, která vyvíjela nepřetržitě svoji činnost. Jeho příslušníci mohou s hrdostí hledět zpět na uplynulých sto let práce své i svých předchůdců. Práce, která byla vždy poznamenána úžasnou obětavostí a sebezapřením, posvěcená nejkrásnějším lidským údělem sloužit dobrovolně a nezištně k ochraně životů a majetku svých spoluobčanů i hodnot veřejných.

Do dalších let přeji našemu sboru hodně zdaru a úspěchů v jejich činnosti, stejně tak i splnění jejich touhy po moderní výzbroji a nové zbrojnici, Věřím, že naše socialistické zřízení jim poskytne dostatek prostředků k úspěšnému plnění jejich úkolů.

 

HLAVNI FUNKCIONÁŘI SBORU ZA STOLETÍ

1874 - 1974

 

Velitelé            Alois Siegel                                                                           1874 - 1900

                        Karel Kuchynka                                                                    1900 - 1902

                        Antonín Ševčík                                                                      1902 – 1907

                        Jan Dvořák                                                                            1907 – 1908

                        Josef Synek                                                                           1908 – 1912

                        Jan Dvořák                                                                            1912 – 1919

                        Josef Synek                                                                           1919 – 1923

                        Jan Šmahel                                                                            1923 – 1934

                        Jan Vondráček                                                                       1934 – 1938

                        Alois Dvořák                                                                         1938 – 1940

                        František Jelínek                                                                   1940 – 1942

                        Alois Dvořák                                                                         1942 – 1947

                        Josef Jožák                                                                            1947 – 1951

                        Alois Mihulka                                                                       1951 – 1954

                        František Dostál                                                                    1954 – 1958

                        Jaroslav Capoušek                                                                 1958 – 1969

                        Jaromír Klvaňa                                                                       1969 - dosud

 

 

Starostové       Josef Synek                                                                           1912 – 1930

                        Rudolf Gottlieb                                                                     1930 – 1937

                        Alois Dvořák                                                                         1938

                        Rudolf Gottlieb                                                                     1939

                        Karel Říha                                                                             1940 – 1951

 

Předsedové     Karel Říha                                                                             1951 – 1954

                        Stanislav Svoboda                                                                1954 – 1956

                        Josef Jožák                                                                            1956 – 1961

                        František Dubský                                                                  1961 – 1968

                        Oldřich Klvaňa                                                                      1968 – dosud

 

FUNKCIONÁŘI SBORU V JUBILEJNÍM ROCE

 

             předseda                                                         Klvaňa Oldřich

            místopředseda                                                Vaško Josef

            velitel                                                             Klvaňa Jaromír

            referent pro politickovýchovnou práci          Dudek Břetislav

            referent prevence                                           Kulich Josef

            organizační referent                                       Gregor Bohuslav

            jednatel                                                          Dudek Vladimír

            hospodář                                                        Kodeš Jaroslav

            materiálně technický referent                        Černohorský Rudolf

            referent CO                                                    Dostál František

            referent mládeže                                            Klvaňa Milan

            člen výboru                                                    Doležal Josef

            člen výboru                                                    Antuš Jaroslav

            revizor                                                            Beneš Jindřich

            revizor                                                            Čechlovský Pavel

 

ČLENOVÉ SBORU V JUBILEJNÍM ROCE

 

Antuš Jaroslav                                                                       Bartošek Jaroslav

Beneš Jindřich                                                                       Běloušek Jaromír

Běloušek Ladislav st.                                                            Klvaňa Oldřich

Běloušek Ladislav ml.                                                           Capoušek Jaroslav

Čechlovský Pavel                                                                  Čermák Jan

Černohorský Rudolf                                                              Dalecký Jiří

Doležal Josef                                                                         Dostál František

Dostál Petr                                                                             Dudek Břetislav

Dudek Vladimír                                                                     Endrle Bohumil

Gregor Bohumil                                                                     Jelínek František

Jedlička Josef                                                                         Vaško Josef

Klvaňa Jaromír                                                                       Kulich Josef

Černohorský Rudolf                                                               Antuš Jaroslav

Čechlovský Pavel                                                                   Klvaňa Oldřich

Kodeš Jaroslav                                                                       Koudela Karel

Kulich Josef st.                                                                       Kulich Josef ml.

Kužela Vladimír                                                                     Klvaňa Jaromír

Leksa Vladimír                                                                       Málek Josef

Mareš Josef                                                                             Mifek Ladislav

Mihulka Alois                                                                         Jožák Josef

Michalíček Josef                                                                    Novák Ladislav

Pich Jaroslav                                                                          Říha Karel

Sanejstra Karel                                                                       Štěrba František

Švadlena Milan                                                                       Urbánek Milan

Vaško Josef                                                                             Klvaňa Milan

Zeman Tomáš                                                                         Zlesák Zdeněk

 

HISTORIE DIVADELNÍHO ODBORU POŽÁRNÍHO SBORU

 

V roce 1947 byl při chrasteckém požárním sboru založen divadelní odbor, Myšlenka vznikla iniciativou Al. Mihulky a dalších, kteří měli zájem o udržení divadelní tradice v Chrasti. Odbor vznikl v době, kdy se rozpad spolek sloučených divadelních spolků z roku 1945, který přestal vyvíjet činnost.

 

Již krátce po založení sehrál odbor divadelní hru K. Krpaty „Talár v městečku" 25. a 26. 12. 1947. Z dalších představení to bylo od Z. Endrise „Setkání s Evou" 14. a 15. 3. 1948, Šamberkovo „Jedenácté přikázání", 17. 5. 1948, Karla Horkého „Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu:, 21. a 28. 11. 1948 a O. E. Leska ,,Peldramové" 9. 5. 1949.

 

V květnu 1949 na výzvu Svazu čsl. hasičstva se náš odbor přihlásil k účasti na XIX. Jiráskově Hronově. Byl ústředím vybrán k reprezentaci hasičského divadelnictví a doporučeno mu nastudovati hru E. F. Buriana ,,Krčma na břehu". V Chrasti bylo toto představení uskutečněno 6. a 7. 8. 1949 a 17. 8. 1949 v 17. a 21. hod. na XIX. Jiráskově Hronově.

 

„Bylo to poprvé v historii hasičských divadelních odborů, kdy hasičský soubor hájil srdcem i úpornou prací čest československého hasičstva na Jiráskově Hronově" napsal do kroniky našeho odboru starosta SČSH Karpaš, představení v Hronově přítomný.

 

Umístění našeho souboru v Hronově nebylo úměrné námaze a starostem, které byly s tím spojeny. Ze 16 zúčastněných souborů byl náš soubor zařazen jako poslední. Není však nutné považovat toto umístění za vyslovený neúspěch. Již jen ta skutečnost, že malý, neznámý, čistě ochotnický soubor se dostal do nejvyšší divadelní soutěže ve státě je úspěchem nejen pro ochotníky samé, ale i pro dlouholetou a významnou divadelní tradici našeho města. 18. 3. 1950 byla ještě ,,Krčma na břehu" sehrána v Horním Holetíně.

 

Potom byla ještě nacvičena a sehrána divadelní hra J. Tomana „Slovanské nebe" 1. 1. 1950 a 30. 4. 1950 Leona Truckowskiho ,,Odvety". Tím skončila krátká existence divadelního odboru hasičského sboru V Chrasti. Začlenil se do utvořené Osvětové besedy, kde se jeho členové mnohokrát dobře uplatnili v novém kolektivu.